Reklama
 
Blog | Vojtěch Veselý

Je mi líto půdy, na které pěstujeme pšenici.

Úsvitu poslední týdny odzvoňují předoucí motory. Za každého jiného ročního období by šlo o zvuk hodný nadávání, navíc takhle sotva za ranního kuropění. Většinou předběhnou budík, takže nahrazují jeho efekt: rychle z postele, motérky, úprava zevnějšku jen tak zhruba, kšiltovku… při nakládání kamionů pšenicí člověk reprezentativně vypadat nemusí.

První přijíždějí ještě před
snídaní, poslední farmu opouštějí, jen co poleví večerní dopravní špička – ležíme
na Dublinském předměstí, takže po osmé večerní. Pokaždé, když padesátitunový
silniční koráb mizí za strnišťovým obzorem, úplně mě zahřeje u srdce – vždyť zahřmění
výfuků omotorovaného oře předznamenává vyvrcholení celoroční rolnické píle. Vyvrcholením
samotným je pak vystavení faktury za stovky tun obilí, které na svých korbách z areálu
farmy odvezou. Kam? Jak? Proč? To už je mimo nás. Farmáři jsou tu od péče o
plodiny, pole, stroje, budovy… Úroda se u nás skladuje krátce, jen co se najde
vhodný překupník, kterému se za patřičných podmínek odevzdá.

Na zdejší farmě jakoby bylo i
jedno, jak se k úrodě dostaneme: hlavně levně, co možná jednoduše, maximálně
předvídatelně a aby toho bylo hodně. Pokud možno osvědčenými způsoby, pro které
existují vyvinuté a ozkoušené technologie a materiály. Ctíme zde zvyklosti, které
mají počátek v Evropě padesátých let minulého století – tehdy byly válečné
zážitky živé a běžný občan moc dobře věděl, co je to hlad. Zemědělci měli za
úkol zbavit populaci obav z něj, což v kombinaci s novými vědeckými poznatky
zejména na poli chemie a mechanizace stanovilo podobu hospodářského paradigmatu
pro další dlouhá desetiletí. V tomto paradigmatu jsme zakysli i zde – na
Laraghcon Farm – a ačkoli došlo ke zmodernizování metod a vývoji ve výrobě
a zpracování vstupních surovin (výkonnější hnojiva, adresnější postřiky,
preciznější mechanizace…), princip zůstává stejný.

Čert vem stroje, budovy,
zaměstnance…, to vše je buď recyklovatelné, nahraditelné nebo svobodné. Co chci
vyzdvihnout, je péče o půdu, hroudu, prsť, roli, zeminu – další termíny by se
jistě našly a akorát by prokázaly, že vysoký počet výrazů pro jednu a tutéž
realitu dokládá její důležitost pro civilizační prostředí, ve kterém se ji snažíme
nominovat. Ještě jeden vysoký počet zde máme: počet přejezdů traktorem přes
pole, na kterém se konvenčně, tedy dle popsaného paradigmatu pěstuje obilí.
Péče o půdu ze strany farmáře se de facto vyčerpá právě tím, že za nebo na
traktor zapřáhne nebo navěsí zařízení, které něco speciálního umí, a podle chemického
kalendáře vyráží obdělávat třímaje volant a joystick.

Reklama

Status quo: pole jsou jeden
světle hnědý prach, který není schopen vstřebávat vodu ani z lehké spršky.
Naštěstí pole nejsou svažitá, takže se voda do půdy nakonec buď silou vodního
válce vsákne, nebo se vypaří. Hmyz se nepočítá, akorát ten škodlivý. V polích se
nechávají přežívat bažanti a malí divocí králíčci, ale vrány a kavky jsou
škodná vhodná k celoročnímu odstřelu – kadávry neuklízet, nechť zastrašují
ostatní příslušníky druhu. A nechat pole někdy ladem? Kdepak, akorát by se
utužily kolonie nepřátelského hmyzu.

Je podzim loňského roku, právě
jsme vyorali brambory – z každého hektaru příjemných 40 tun, tím pádem
půda je akorát vyčerpaná a rozoraná, nicméně je třeba ji hned využít:

1) Orba – mechanická úprava, která to, co
je nahoře, pošle dólu, popis akce by vydal na celý článek. Snad stačí, když
uvedu, že v této disciplíně se i soutěží – v roce 2006 byla hostitelem mistrovství
světa v orbě ČZU v Praze, no, spíš v Suchdole.

2) Setba – nevyhnutelný proces, pokud
chceme něco záměrně pěstovat. Je príma, když secí zařízení umí kompletně připravit lůžka
pro semena, ušetří se minimálně jedna jízda.

3) Válcování – akce, která se děje i při
běžném zakládání trávníků: semínka potřebují, aby k nim přiléhala půda a
mohly se uplatnit kapilární jevy.

4) Postřik, který zahubí plevel, se provádí,
když semínka vzejdou a rostlinky jsou cca 10cm vysoké. Do roztoku se dá
přimíchat insekticid, který chrání obilí před hmyzem.

5) Končí zima, pohnojíme pole = rozprášíme
na něj malé hrudky, které obsahují dusík, fosfor a draslík: N pro podporu
fotozyntézy, P+K na stavbu rostliny.

6) Fungicid T1 je nepřítelem hub, tzn. i
plísní a rzí všech barev. Plastový obal od účinného chemického mixu zdobí hezká
kolekce černooranžových ikon, které intuitivně varují, čemu všemu je látka
nebezpečná.

7) Fungicid T2 se aplikuje, když
předchozí várka zeslábne a nezvládá dostatečně působit.

8) Pohnojíme podruhé, vybereme granule
s jiným poměrem chemických prvků, podle části rostliny, jejíž růst chceme
podpořit.

9) Regulátor růstu použijeme, abychom zastavili
růst stébel a rostlina alokovala více zdrojů do klasů. Dílčí efekt je, že když
se přežene bouře, méně obilí lehne. Do roztoku regulátoru můžeme přimíchat
fungicid T3.

10) Postřik klasů – druh fungicidu
vyvinutý speciálně na ochranu právě se dotvářejících hlav obilí.

11) Pole má z drtivé většiny slaměnou
barvu, poněvadž vrcholí léto Semtam však dosud prosvítá zelená, takže
aplikujeme postřik jménem roud-up, který vše, co umí dělat fotosyntézu zahubí.
Musíme dávat pozor, aby zrovna nefoukal vítr, to by se sousedi zahrádkáři
divili, co že se jim to děje s jejich saláty.

12) Sklízí se kombajnem, zrno zůstává
uvnitř stroje a rozšmelcovaná stébla a otruby za ním hezky v řádkách. Bokem
kombajnu jede traktor, táhne valník, do kterého z ramene kombajnu pšenice
padá.

13) Po stopách kombajnu traktor protáhne
balíkovač. Ze zbytků po sklizni vyrobí válce nebo kvádry, které teleskopický
nakladač naskládá na nákladní povozy.

Mezi přejezdem č. 12) a expedicí
leží důležitý procesní mezičlánek: sušení. Mnoho faktorů ovlivňuje, jakou
vlhkost mají zrna při sklizni. Jedna várka obsahuje 28, jiná pouze 18% vody.
Skladovat se dá to, co má 17 a
míň (standard je 15%), jinak hrozí lepení zrn k sobě, zahnívání, kladení
hmyzích larev dovnitř, prostě potíže. Rozdíl mezi sušičkou prádla a sušičkou
zrní je asi 20 tun obsahu, nicméně princip je stejný – horký vzduch proháněný
bubnem, přičemž sušičku obilnou nařizuji na 105°C. Pro potřeby článku je
důležité, že usušení jedné dávky spolkne 60l nafty. Jakmile máme pšenici
správně vysušenou, dá se zavolat překupníkovi, že nastal jeho čas.

Končím popisnou část, protože jsme
se dostali na začátek článku. Celistvost dosavadního textu je tedy alespoň pro
linii úvod – závěr zaručena, stať byla mezi tím. To ovšem neznamená, že jsme
rozlouskli tematické jádro.

Pointa textového elaborátu?
Těžko říct. Na jednu stranu se mi způsob zdejšího hospodaření nezamlouvá,
poněvadž se mi nezdá takzvaně udržitelný. Na druhou stranu nemám snadno
formulovatelné řešení. Netroufám si jít s kůží na trh, nejsem odborník
v podstatě na nic a v povolené diskusi by mě kdejaký poučený aktér
rozcupoval silou pragmatických a chemicko sociologicky podložených argumentů. Pointy
mě přesto s dovolením napadají dvě: GMO, nebo BIO. Čárka před „nebo“
poukazuje na naprosto vylučovací vztah zkratky od předpony, což je riziko, se
kterým do diskuse s vírou v pomoc ostatních jdu. Z textu stejně
prosvítalo, která cesta je mi bližší. Šlo-li by mi o modifikace, volil bych
mnohem agresivnější tón, nějak mi to k té oblasti patří.

Jen co vyprázdníme sklady od
pšenice, začněme sklízet brambory, což znamená také postřiků hafo.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama