Jídlo se dá v Česku nakoupit jen na otevřeném trhu. Všude jinde je kupujete našedo. Když prodejce neodvede daň, tak dokonce načerno. Nebo opačně: pokud prodáváte jídlo mimo otevřený trh, jedete v tzv. šedou až černou ekonomiku. Jídlo na otevřeném trhu smíte nabízet, když vám to povolí státní úřady nebo jimi pověření partneři. Povolení dostanou ti, kdo jsou podle úřadů schopni zvládnout výrobu a distribuci jídla při zachování bezpečnosti i bezpečí. Na otevřeném trhu tedy neseženete nic, co neprošlo kontrolou hygieny, veteriny nebo té které inspekce. Kontroly probíhají podle zákonů, tedy jednotně a přesně. Legislativa nemohla jít níž ve svých požadavcích na výrobu, balení, skladování či evidování, aby byly úřady zároveň schopné zajistit (odkontrolovat), že to, co se dostane do regálů supermarketů, neotráví zákazníka. Těm už nemocným aspoň – za přispění úřadů – pomáhá sezam nebo laktóza uvedené ve složení tučně.
Otevřený trh tu reprezentuji supermarketem, ale kdo by chtěl své zboží pravidelně dodávat do místního obchodu nebo dvou, musí splnit tatáž pravidla jako pro ten supermarketový babylon. Přiznejme, že pro orientaci zákazníka je přínosem, aby běžné obchody byly designované pro prodej státem ověřeného zboží. Otevřený trh ať už je jakýkoli, prostě tu je. V některých komunitách se o něm říká, že prostředkuje “anonymizované zboží pro anonymního zákazníka”. Farmářské trhy jsou z pohledu úřadů specifický způsob distribuce jídla na otevřeném trhu. I prodej ze dvora je prodej anonymnímu zákazníkovi, protože se jedná o jednoho z kohokoli.
To je panečku popisných hesel najednou. Někteří tady na venkově v heslech mluvíme. Venku na pastvinách nebo v sadech se věnujeme dost podobným záležitostem, tak můžeme šetřit slova na heslech. Pojďme k příběhovosti. Jídla, které není určené pro otevřený trh, vzniká hodně. Často je v mnoha ohledech – řekněme – výhodnější než jídlo z regálů nákupního střediska. Ale téměř vždy vzniká jaksi podloudně. Podloudně se i nabízí a podloudně je zobchodováno (it is too risky to make an ad for the black market stuff). Málokdo chce o své podloudnosti svědčit, takže musím ilustrační příběh vytáhnout od nás:
Vyrábím jídlo z mléka, masa, ovoce, nebo zeleniny… tak jak je lidé vyráběli vždycky. Mléko na sýr už sice neohřívám v bronzovym kotliku nad ohněm a taky mám traktor. I jinde si pomáhám dnešní technologií, ale suroviny používám stejné jako za prehistorie. Geograficky mají všechny původ na 9ha luk, sadů a polí za vesnicí Valeč/KV. Pro místo se vžil název Biostatek a letos mi tu dobíhá dvanáctý rok hospodaření. Nespecializuju se na jeden partikulární produkt nebo segment služeb. Specializuju se na prostředí, ve kterém farmařím. Růst tu víno, jsem i vinař. Mít tu rybník, lovím, kuchám, balím a prodávám rybu.
Sousloví “vyrábím jídlo” můžeme nahradit jedním slovesem “vařím”. Recept začíná zasazením stromu či narozením jehněte. Jeho máma pak má mléko na sýr a jehně dosáhne jateční váhy kolem výročí Sametové revoluce. Vařím doma, akorát doma začíná dole u cesty a končí nahoře u lesa (někomu to přijde jako farma, jiný by tu rád viděl zajištěný zemědělsko-potravinářský komplex, pro mě je to doma). Co uvařím, nabízím. Vlastně nabízím všechno, co tady vzniká. I mastičky a propolis, lojové koule pro ptáčky či jehněčí kožešinky. Před Vánoci jsme začali nabízet ovčí kosti a zájem byl zejména o obratle.
Způsob výroby, zpracování i distribuce sledují mí zákazníci sami (a sami se na procesu velmi částečně a různou měrou podílejí, zejména tím, že zaplatí a to z velké části předem na začátku sezony). Však jim záleží na tom, v jakém prostředí vzniká jejich jídlo. Jdou na to různě: někteří se byli na farmě podívat, jiným stačí sledovat facebookový profily, další dají na referenci ostatních, leckdo mě potká, když své faremní zboží vezu na tzv. odběrné místo. Bezprostřední a aktivní kontakt konzumenta s producentem umožňuje garanci toho, že jídlo bude vznikat podle přání zákazníků a tedy bude přirozeně splňovat podmínku bezpečnosti při výrobě i konzumaci jídla.
V kruzích, kde se tyto alternativní způsoby zacházení s jídlem řeší, máme pro různé role názvy: klient/zákazník/konzument je odběratel, skupina odběratelů je consumers group a pokud se čtenáři vybaví zkratka KPZ pro Komunitou podporované zemědělství, tak je to správně. V Evropě je řeč o CSA. Pro další zkoumání uvedu PGS – participatory guarantee systems. Ještě je inspirativní zkratka LWA pro malozemědělské odbory v Anglii. Moje consumers group čítá maximálně 100 rodin a jejich příslušníci jsou schopni rozpoznat, zda tady jídlo vzniká environmentálně udržitelně, ať už míň nebo víc. Mají k tomu podobné nástroje, jako používají třeba při návštěvě pohostinství: také snadno dostanou nebo ztratí chuť.
Opět tvrzení: Uzavřená skupina odběratelů pro účely bezpečnosti výroby i konzumace dostatečně supluje kontrolní mechanizmy ze světa otevřeného trhu. A interpretace s konsekvencí: to, co na farmě vzniká, se nikde neprotne s otevřeným trhem (ani na vstupech natožpak na výstupech), a proto se pro ně stávají inspekce a kontroly (a sankce) Státní veterinární správy, Hygienické stanice, plemenářské inspekce… irelevantní a indiferentní. Jako nikdo nepotřebuje, aby veterina kontrolovala třeba autolakýrníky, tak podobně ať nahlíží na uzavřený trh s jídlem. Což je vlastně pointou tohodle příspěvku.
Předminule jsem volal po legislativě, která zemědělce (ale hlavně ty industriální, kteří se roztahují na 85% české zemědělské půdy a jsou reprezentovaní Agrární komorou a Zemědělským svazem), donutí starat se nejdříve o půdu a pak teprve zisky. Minule jsem navrhoval, aby vznikla pravidla, podle kterých budou zemědělci povinni předem dávat vědět, kdy a kde postřikují pole jedovatými látkami (podle zákona musí provádět ochranu před škodlivými organizmy). Nyní se přimlouvám za vznik legislativy, podle které budou jedni lidi moct vyrábět a prodávat jídlo jiným lidem za podmínek, které si domluví spolu bez potřeby middlemanů/úřadů. Otevřený trh se svými pravidly i hráči zůstane netknutý, jen z něj vypadnou ti, kterým se nehodí a kteří se nehodí pro něj. Super.
Dosud systémová garance jídla uváděného do oběhu mimo otevřený trh neexistuje, takže jde o činnost vhodnou k penalizaci až kriminalizaci.
Ty legislativní změny nechci jen pro sebe, ale dalších cca 20tis farmářských domácností, které nám tu vmezeřené mezi lány agrokomplexů zbyly. Oživují venkov, mají vztah ke krajině a jídlo pro ostatní vyrábí podloudně. A taky ty legislativní změny chci pro referenty zmíněných úřadů, vždyť ani oni si s námi nevědí rady, napasovat náhodně vybraného agroekologického farmáře do pokynů a metodik vlastně nejde. Praxi agroekologického farmáře ať kontrolují ti, kterým na tom záleží.
2019-28 je dle OSN dekádou rodinného farmaření. Dobrou chuť k jídlu, ať už vám je odkontroloval kdokoli.