Útvar ministerstva zemědělství – Odbor environmentálního a ekologického zemědělství mi oznámil zahájení řízení o přestupku. Také mi dal možnost vyjádřit se během dvou týdnů k podkladům. Mám stanovený deadline a zadání je také jasné: textový dokument, který státní správní orgán přesvědčí, že mi milionovou pokutou vyhrožuje neprávem. Zároveň půjde o další text, který skončí v úředním archivu, aniž by se dostal do nabídky širšímu čtenářstvu. Počítám, že mé apologetické texty projdou jeden dva zaměstnanci na vedoucích nebo odborných pozicích, nic víc. Nebo ani neprojdou, poněvadž jsem snad prošvihl termín, každopádně mi to přijde málo na to, kolik času, zkoumání a zjišťování, vymýšlení, ověřování… jsem sestavování svých reakcí na správní úkony věnoval. Loni jsem, už si to počítám, tvořil 168 hodin do šuplíku.
Jsem živnostník zapsaný v evidenci zemědělských podnikatelů, jsem agroekologický farmář. Dvanáctým rokem hospodařím v barokním městečku Valeč při úpatí Doupovských hor. Se stádečkem mléčných ovcí vypásám ovocné vysokokmenné sady, další takové zakládám a při tom vyrábím ovčí sýry a zpracovávám zeleninu. Mám na to i registrovanou mlékárnu, sýrárnu a zpracovnu. Od března do listopadu probíhá honička, abych to všechno obstaral a obstálo to tu před návštěvníky a hosty. Jednou za rok mě na pár hodin přijíždí navštívit inspektor státem akreditované organizace, která po zevrubné kontrole Ministerstvu zemědělství potvrdí, že splňuji i nároky ekologického zemědělství. Ministerstvo mi pak vystaví a pošle certifikát s roční platností; do příští kontroly. Do roka zase znova a znova a zase znova. Každý ekozemědělec máme na certifikátu zapsané bioseno: nejběžnější bioprodukt českého ekozemědělství. Já taky seno a vedle něj i živá jehňata a různé ovoce. Mám ovšem certifikovanou i zpracovnu, tím pádem nabízím v biokvalitě i čerstvé ovčí sýry, brynzu, jogurty atd. Nebylo tomu tak vždy, seznam certifikovaných produktů rozšiřujeme postupně.
Před lety jsme jezdívali na trhy a na stánek připináčkovávali zalaminované živnostenský list a tehdy platný ekologický certifikát. Obojí se mi začátkem loňského října válelo na parapetu ve faremním obchůdku, oba odpadky mohly být dávno vyhozené (do papíru? nebo plastu?), určitě už několikrát i překážely. Právě tehdy v říjnu dorazil inspektor – řekněme Čížek, ať nejsme úplně osobní – zkontrolovat zdraví mého stáda ovcí a zjistit, zda neohrožuji veřejné zdraví (Předmět provedené kontroly: státní veterinární dozor). Všiml si, že mám na etiketách sýrů zelenou zebru a unijní list a popadnul i ten letitý zalaminovaný certifikát z doby, kdy jsem neměl zpracovnu ještě ani kolaudovanou. (Což pan Čížek mohl celkem dobře vědět, poněvadž se tehdy v srpnu 2015 kolaudace i následné registrace aktivně účastnil.) Loňská kontrola obsahovala hluboké a na pozornost náročné momentu. Vedli jsme debaty o výkonech v pracovní době a volném čase, rozhodně se neshodli na nutné prospěšnosti faremních porážek jehňat a nakonec ani nenašli důvod, proč máme v Karlovarském kraji žalostných 11 mlékařů, když v republice jich je ke dvěma tisícovkám. Dokonce na mě inspektor Sojka tak křičel, až mě poprskal. Že nad bio-logy napjatě lamentujeme s dávno neplatným dokumentem, nám uniklo. Druhá kontrolní osoba z téže krajské instituce celou tříhodinovou seanci poctivě promlčela, takže nepřekvapí, že nic nepoznamenala, ani když certifikátu pořizovala fotodokumentaci.
Kontrolní zjištění inspektora Čížka, jinak MVDr. a vedoucího oddělení veterinární hygieny a ochrany veřejného zdraví při Odboru KVS SVS pro Karlovarský kraj, pak zní: “Byl předložen Certifikát ekologického zemědělce firmy Biokont č. A 04812 ze dne 23.07.2015, ale ve výčtu certifikovaných činností chybí mléčné výrobky, v daném případě se jedná o klamavé označení…” Proti kontrolnímu zjištění jsem podal námitku skládající se z vysvětlení, proč na certifikátu mléčné výrobky nejsou uvedené a podivu nad tím, že jsme pracovali s 5 let starým dokumentem. Ostatně, seznam certifikovaných výrobků je snadno přístupný na Internetu. Námitka nepomohla, inspektor veskrze z vlastní iniciativy složil a odeslal…
Citované zjištění se začátkem loňského prosince dostalo v hávu podnětu správnímu orgánu, tedy útvaru Ministerstva zemědělství, tomu z úplného začátku tohodle blogového příspěvku. První filtr práce inspektora Čížka. Nezabral. Otisk starodávného certifikátu pluje dál, dostává se mu pozornosti v dalším a dalším dokumentu. Tenhle můj text je už jeho sedmý výskyt. Bravo. Chvilka přemýšlení, co by se stalo, kdybych už o certifikátu z roku 2015 nenapsal ani slovo. Jak by Útvar rozhodl, kdybych se k podkladům nevyjadřoval a nevyjadřoval. Možná by si na Útvaru po uplynutí lhůty pro podání připomínek oddychli, poslali mi větu o ukončení případu a do archivu s tím vším. … … nebudu riskovat – ať mi třeba příštím dopisem Útvar nepotvrdí, že mám aspoň nějakou pokutu zaplatit:
Tímto realizuji své právo = vyjadřuji se: Podnět podaný KO je založen na irelevantním podkladu, což je zřetelné z protokolu o kontrole a fotodokumentace, tedy příloh samotného podnětu. Kontrola zároveň nebyla zaměřena na dodržování pravidel ekologického zemědělství.
Paní ředitelka veterinárního odboru KArlovarského kraje mi jednu celkem rozsáhlou sestavu celkem relevantních připomínek k jí sestavenému protokolu odmítla dvouvětým vysvětlením, že “správní orgán především postrádá odůvodnění nesouhlasu s kontrolním zjištěním. Vyjádření nesměřují vůči žádnému konkrétnímu kontrolnímu zjištění.” Tímhle odstavcem si nesnažím přivolat podobnou reakci + rovnou příkaz uhradit pokutu. Spíš že může stačit pouhé dvě věty dlouhá kritika na složitě sestavovaný text a jde šuplíku; to je nevděk.
IFOAM má svůj blog a tuhle 19/12/18 na něm: How Can We Build Local Food Systems? Experiences from the Czech Republic. Celkem svižný text, čtivý výklad kontextu, jasná východiska, že axiomy ani nebylo třeba připomínat… a ilustrace, jak to kde v Česku dobře funguje: Biostatek Valeč kde svému agroekologickému království panuje farmář Vojta.
Farmář Vojta je přesvědčený, že chápe účel existence Státní veterinární správy. V naplňování účelu státnímu správnímu orgánu pomáhá, byť často formou poučování o trendech, objasňování termínů typu uhlíková neutralita či food democracy nebo poukazováním na bariéry, kterými si kontrolní orgán znemožňuje efektivní výkon. Až to asi někdy mohlo takzvaně tahat za uši. Jenže když jednou farmář Vojta zjistil, jak přívětivě probíhá symbióza státní administrativy s faremními výrobci potravin pro velmi lokální trh jinde po Evropské Unii, už se mu nechce svou praxi kreativně či pololživě evidovat nebo dokonce tajit. Vlastně úplně naopak: agroekologický výrobce, zpracovatel a distributor potravin se svou praxí z definice vytahuje. Upřímně, klidně introvertně nebo jakkoli expresivně, nicméně složka obdivuhodnosti je agroekogickým výstupům neodňatelná.
IFOAM článek popisuje, kterak pětadvacet lidí: podílníků / zákazníků farmy, zástupců akademické obce, zahraničních účastníků, sparingpartnerských farmářů… jeden celý červnový den zkoumalo prostředí Biostatku. Během debat druhého dne jsme dosáhli dvou ANO odpovědí na dvě otázky: (1) Je v pořádku, že tady a takto vzniká jídlo, které nám pak farmář Vojta vozí? (2) Pozná skupina podobně složených lidí zda na té které agroekologické farmě vzniká bezpečné jídlo bezpečně (safety and security)? Takováto ana by těžko padla, kdyby byl Biostatek obehnaný plotem s ostnatým drátem nahoře nebo mi tu kulhala půlka stáda. Souhlasy spíš nasbíráte v provozech připravených k otevřenému vytahování. Zpětná vazba přicházející přímo od strávníků je pak úplně jako když Vás po servírovaném obědě pochválí, jak všem moc chutnalo. Pohlazení tepajícího srdce…
Dokumenty, které mi loni padaly do datové schránky z adres Státní veterinární správy, pohlazeními neoplývaly. Nevyplynula z nich žádná doporučení a rady, abych tu mohl kralovat lépe, nevedly k většímu zdraví stáda a ochraně veřejnosti. Místo toho se věnovaly podružnostem bez ohledu na to, zda je důležitější voliče o klimatické hrozbě přesvědčit, nebo jí sám aktivně předcházet. (Co se značení faremních potravin – informacích na etiketách týče, jejich kontrola vypovídala spíš o zájmové činnosti/zálibě inspektora Sojky, než záchraně zákazníka od klamání.) Zkouším obojí najednou. A vnímám čím dál tím víc, že dosahovat životních výsledků podle herních pravidel běžný člověk nezvládá.
“Vážený pane Veselý, víte, že jste jel stovkou po dálničním úseku, místo kterého tu před pěti lety ještě byla okreska?”